Ruština na Rustina.biz

Hledám spolupracovníky, partnery a inspiraci pro tvorbu projektu věnujícímu se ruskému jazyku na adrese Rustina.biz
pište na e-mail

oRU.cz: virtuální ruská klávesnice umožňující psát znaky ruské cyrilice bez speciálního HW zařízení

Ruština (russkij jazyk) je nejužívanějším slovanským jazykem. Pro slovanské národy je ruština hlavním univerzálním dorozumívacím jazykem (nepočítaje církavní slovanštinu).

Ruština patří společně s běloruštinou, ukrajinštinou a rusínštinou do skupiny východoslovanských jazyků.

Rozšíření ruštiny

Ruštiny byla úředním a hlavním dorozumívacím jazykem carského Ruska a z toho důvodu se rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie.

Významné rusky mluvící menšiny žijí i v mnoha jinak neruských i neslovanských státech, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.

Ruština je velmi rozšířena v Izraeli. Významné rusko jazyčná menšiny jsou mimo bývalých zemí SSSR v Číně, Mongolsku, Finsku a USA.

V dobách studené války se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP, v řadě z nich se povinně vyučovala na školách. V Československu se ruština vyučovala povinně do roku 1990, tato zkutečnost byla mnohými kritizována, ale dnes s odstupem času lze říct, že povinná výuka ruštiny byl jeden z mála nesporných kladů té doby.

I v zemích nespadajících do sovětského bloku byla ruština nejčastěji voleným cizím jazykem ze slovanských jazyků.

Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.

Ruština jako úřední jazyk

Ruština je úředním jazykem v státech: Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Krym (Ukrajina), Abcházie a Jižní Osetie (Gruzie), Podněstří a Gagauzie (Moldávie)

V Číně je ruština uzána jako jazyk menšiny.

Ruština historie

Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech.

Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury.

V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.

Abeceda a výslovnost

Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:

• Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y - zatímco И se čte podobně jako naše (o něco měkčeji), Ы je výrazně tvrdší (vyslovujeme naše I/Y (v češtině obě stejné) v poloze přibližně jako pro výslovnost a/ch)
• Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení.
• Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
• Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje (s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod.)
• Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. Молоко se čte jako [mъlъkó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
• Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chъčú], барабан [barabán].
• Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např. замок [zámъk] - hrad, замок [zamók] - zámek, стоит [stójit] – stojí (o penězích), стоит [stъjít] – něco stojí někde, nachází se.
• Ё je přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují. Pokud by nevznikla nejednoznačnost ve významu slova, píší místo něj Е.
• Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny, v ruštině se praslovanské [g] nezměnilo na [h].

Gramatika ruštiny

• Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí 5. pád, který je nahrazen prvním pádem).
• Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s písmenem "a" (dělaju, igrajut, ...) a v druhém časování převládají koncovky s písmenem "i" (napišu, uvidim). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování.
• Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí na jeho místě být alespoň osobní zájmeno.
• V minulém čase se nepoužívá pomocné sloveso být (я написал = ja napisal = napsal jsem).
• V přítomném čase chybí spona (он дурак = on durak = je to hlupák).

Slovní zásoba ruštiny

Ve starší slovní zásobě jsou výpůjčky z turkických jazyků (конь = koň = kůň; кабан = kaban = kanec; коте(ё)л = kotel = kotel). V novější zásobě se objevují slova přejatá z němčiny, francouzštiny a angličtiny.